Dnešní téma příspěvku je z oblasti pracovního práva a týká se rekvalifikace. K napsání mě inspiroval dotaz z právní poradny a nedocenění případných “nástrah” dohody o rekvalifikaci. Zejména v případě zaměstnaneckých rekvalifikací doporučuji jistou obezřetnost. Důvody se dočtete v následujícím příspěvku.
Co je rekvalifikace?
Rekvalifikace
je činnost, kterou fyzická osoba získá kvalifikaci nebo si rozšiřujeme stávající kvalifikaci. Rekvalifikací se též rozumí zvýšení stávající kvalifikace, její prohloubení, udržování nebo obnovování. Právní úprava rekvalifikace je v § 108 zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Rekvalifikaci může provádět jen specializované zařízení s akreditovaným vzdělávacím programem, škola s akreditovaným studijním programem nebo jiné zařízení se vzdělávacím programem vždy dle zákona.
Co není rekvalifikace
Rekvalifikace není zaučení nebo zaškolení nově příchozích zaměstnanců nebo těch, kteří přestupují na nové pracoviště a nové druhy práce. Zaškolit a zaučit nové zaměstnance má na základě § 228 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel a to tak, aby byl nově příchozí zaměstnanec schopen řádně a bezpečně vykonávat jemu svěřenou práci. Obdobně není možné za rekvalifikaci považovat nutnost ověřovacích zkoušek jako předpoklad pro výkon stávající práce, kterou mají některé profese, například řidiči z povolání.
Rekvalifikace též není prohlubování kvalifikace, kterou nařídí zaměstnavatel svému zaměstnanci za účelem řádného výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. V takovém případě se bude jednat spíše o udržení a obnovení již získané kvalifikace. Obdobně se o rekvalifikaci nebude jednat, pokud se zaměstnanec rozhodne ve vlastním zájmu a z vlastních pohnutek zvyšovat nabytou kvalifikaci bez toho, že by to bylo v zájmu jeho zaměstnavatele.
Kdy je rekvalifikace vhodná?
Rekvalifikace
je vhodná například pro uchazeče o nové zaměstnání kteří nejsou v pracovním nebo obdobném vztahu a nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost. Rekvalifikace může být vhodná i pro absolventy středních a vysokých škol a další osoby, které nejsou schopni najít uplatnění na trhu práce. Obdobně je rekvalifikace též nástrojem zaměstnavatelů, kteří zajišťují rekvalifikaci pro své stávající zaměstnance a řeší tak nedostatek pracovních sil. Zaměstnavatel tímto způsobem může získat větší počet stálých a kvalifikovaných zaměstnanců.
Kdo rekvalifikaci zajišťuje?
Rekvalifikaci
zajišťuje buď vlastní Úřad práce pro evidované uchazeče o zaměstnání nebo zaměstnavatel většinou s podporou Úřadu práce.
Rekvalifikace zabezpečovaná Úřadem práce
V takovém případě nabídne vhodnou rekvalifikaci Úřad práce, který hradí náklady na rekvalifikační kurz. Uchazeč získá po dobu rekvalifikace finanční podporu ve výši 60 % předchozího průměrného měsíčního příjmu. U absolventů škol a všech těch, kteří nepracovali je objem podpory 0,14násobek průměrné mzdy v 1.-3. kvartálu předchozího roku, a to i v případě, že na podporu v nezaměstnanosti nemá nárok. Současně uchazeč o zaměstnání evidovaný na úřadu práce může požádat o proplacení nutných nákladů spojených s dojížděním na místo konajícího se rekvalifikačního kurzu, pokud ten probíhá mimo místo jeho bydliště. Pokud uchazeč o zaměstnání rekvalifikaci odmítne nebo neplní její podmínky a je současně evidován na Úřadu práce déle jak 5 měsíců, může být z evidence vyřazen.
Rekvalifikace na žádost uchazeče
Jedná se opět o rekvalifikaci cestou Úřadu práce, ale uchazeč si rekvalifikační kurz volí sám. V takovém případě požádá Úřad práce o možnost uzavřít dohodu s daným rekvalifikačním zařízením a náklady na vlastní kurz mu v budoucnu uhradí Úřad práce. Výše hrazených nákladů je limitována. Úřad práce není povinen dohodu schválit s ohledem na uplatnění uchazeče o zaměstnání v praxi. Náklady na rekvalifikační kurz hradí Úřad práce postupně v období 3 let a jen za předpokladu, že jsou ze strany účastníka kurzu splněny veškeré podmínky a složen závěrečný test. Při zvolené rekvalifikaci nevzniká nárok na podporu při rekvalifikaci.
Rekvalifikace zaměstnanecká
V takovém případě dohodu o rekvalifikaci uzavírá Úřad práce se zaměstnavatelem, eventuálně i s rekvalifikačním zařízením. Zaměstnavatel vybere vhodné zaměstnance, kteří se rekvalifikace účastní. Vzhledem k tomu, že se jedná o osobu zaměstnanou, není nárok na podporu při rekvalifikaci nebo náhrady nákladů na dopravu do místa konání kurzu. Náhrada výdělku a další náklady jsou po dobu účasti v kurzu hrazeny zaměstnavatelem. Ten může s Úřadem práce uzavřít dohodu o částečné nebo úplné náhradě nákladů na rekvalifikaci. Předpokladem je opět úspěšné absolvování kurzu daných zaměstnanců a splnění všech dalších podmínek, které jsou obsahem dohody mezi zaměstnavatelem a Úřadem práce.
Dohoda o rekvalifikaci
Rekvalifikace, kterou navrhne zaměstnavatel se provádí na základě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Současně může Úřad práce uzavřít dohodu se zaměstnavatelem. Účelem dohody s Úřadem práce je kompenzace nákladů, tedy že na základě dohody mohou být zaměstnavateli nebo rekvalifikačnímu zařízení plně nebo částečně hrazeny náklady rekvalifikace zaměstnanců a náklady s ní spojené. Jestliže pro zaměstnavatele zabezpečuje rekvalifikaci zaměstnanců rekvalifikační zařízení, uzavírá se dohoda mezi zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením, popřípadě mezi Úřadem práce, zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením. Cílem této rekvalifikace je především zájem zaměstnavatele zajistit další uplatnění zaměstnanců. Rekvalifikace může být zajímavá i pro zaměstnance, kteří získají, zvýší si nebo rozšíří stávající kvalifikaci. Navíc rekvalifikace se uplatňuje v pracovní době a je překážkou v práci na straně zaměstnance. Za tuto dobu přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu se rekvalifikace uskutečňuje, jen pokud je to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení.
Náležitosti dohody o rekvalifikaci
mezi zaměstnavatele a zaměstnancem jsou přesná identifikace stran dohody (tj. zaměstnavatele a zaměstnance) včetně korespondenčních adres, podmínky, respektive účel dohody o rekvalifikaci včetně závazků obou stran dohody a případná další ustanovení. V dohodě je třeba upravit zejména pracovní činnost, na kterou se rekvalifikace vztahuje, způsob, místo konání a doba, po kterou bude rekvalifikace probíhat. Rozsah teoretické a praktické přípravy, jak budou ověřeny získané znalosti a dovednosti, způsob náhrady škody při nesplnění podmínek dohody a další závěrečná ustanovení. Forma dohody je vždy písemná a zůstává u zaměstnavatele. Právní náležitosti dohody o rekvalifikaci upravuje § 110 zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, v platném znění.
Nástrahy rekvalifikace
Jednou z nástrah zaměstnaneckých rekvalifikací jsou podmínky rekvalifikace a případné sankce, za jejich porušení. Častým motivem zaměstnavatelů pro rekvalifikaci zaměstnanců je snaha o stabilizaci pracovního kolektivu. V dohodách se standardně objevují podmínky úspěšného absolvování rekvalifikačních kurzů a současně následného setrvání zaměstnance po určitou dobu v zaměstnaneckém poměru u téhož zaměstnavatele, který rekvalifikaci poskytnul. V případě porušení podmínek rekvalifikace jsou dohodnuty sankce. Ty spočívají v navrácení celé či částečné výše nákladů spojených s rekvalifikací. Je třeba vždy zvážit riziko možného porušení ustanovení dohody o rekvalifikaci. Do nákladů na rekvalifikaci se započítává nejen cena vlastního školení, ale i řada dalších nákladů, které byly zaměstnanci poskytnuty. Mohou to být jízdní výdaje do místa konání rekvalifikace, stravné podle zvláštního předpisu ve dnech účasti na rekvalifikaci, která se koná mimo obec bydliště zaměstnance, náklady na ubytování, studijní pomůcky či pojištění pro případ škody způsobené zaměstnancem. Současně to bývá náhrada mzdy při překážkách v práci z důvodu rekvalifikace včetně části pojistného na sociální a zdravotní pojištění, které hradí zaměstnavatel. Současně by však měla dohoda obsahovat maximální možnou částku, kterou by zaměstnanec v případě porušení ujednání dohody byl povinen hradit.
Povinnost k úhradě nákladů nemůže zaměstnanci vzniknout, pokud bez vlastního zavinění porušil podmínky rekvalifikace. Tím může být ztráta způsobilosti pro daný druh práce, pokud pracovní poměr byl ukončen výpovědí dle § 52 písm. a) až e) zákoníku práce, nebo zaměstnanec nemůže vykonávat dle lékařského posudku práci, pro kterou si rekvalifikaci zvyšoval, či zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikace, na kterou se zaměstnanec rekvalifikoval.
Doporučuji vždy individuálně zvážit výhody zaměstnanecké rekvalifikace a její rizika. Tou největší nástrahou je podmínka vrácení finanční částky v případě porušení podmínek rekvalifikační dohody. Nejen v případě nesplnění podmínek vlastní rekvalifikace, ale též s ohledem na budoucí setrvání u daného zaměstnavatele. Pokud se rekvalifikovaný zaměstnanec rozhodne opustit zaměstnavatele dle ujednání dohody předčasně, může být nemile překvapen částkou, kterou bude zaměstnavatel požadovat jako náhradu škody z důvodů porušení ujednání rekvalifikační dohody. Pokud si nejste rizikem rekvalifikační dohody jisti, obraťte se na odborníka. Nechte si odkontrolovat rekvalifikační dohodu před jejím podpisem, ať nejste v budoucnu nemile překvapeni.
Dnešní příspěvek je z oblasti rodinného práva a týká se střídavé péče o nezletilé děti. Na první pohled je varianta střídavé péče lákavá, ale má svá úskalí. Ne náhodou se stává předmětem pravidelných nálezů ústavního soudu. Nedávný nález se týká “postupů” pro rozhodování obecních soudů o střídavé péči nezletilých dětí.
V příspěvku navazuji na již dříve publikovaná témata z oblasti rodinného práva, dohod o urovnání poměrů nezletilých dětí a další, která jsou k nalezení na našem blogu, například: https://akbecvar.cz/vzor-mimosoudni-dohoda-rodicu/.
Co je střídavá péče o dítě (děti)
Pokud se rozpadne manželství, ve kterém jsou děti nebo se rodiče takových dětí rozejdou, musí se vzájemně dohodnout na další péči a výchově svých společných nezletilých dětí. Přichází v úvahu několik možností. Buď jsou děti svěřeny do výlučné péče jednoho z rodičů, nebo do péče společné. Třetí možností je střídavá péče, kdy děti pobývají předem stanovený čas u každého rodiče zvlášť a ti se tak v péči o své děti střídají.
Kdy je střídavá péče (ne)vhodná?
Důvody, pro které se může střídavá péče o nezletilé děti jevit jako nevyhovující, jsou dle Ústavního soudu následující:
S každým takovým argumentem se však obecný soud musí vypořádat. Vždy zkoumá, co je pro dítě nejvhodnější. Hlavním předpokladem je schopnost a ochota obou rodičů o děti pečovat a zajistit jim řádný vývoj jak po stránce tělesné (péče o zdraví), tak po stránce rozumové, citové a mravní. Soud by měl zkoumat i vazby na další členy rodiny jako jsou sourozenci nebo prarodiče. Náročnost střídavé péče ovlivňuje řada faktorů. Cestovat mezi rodiči nepřiměřeně dlouhou dobu, navštěvovat různá předškolní nebo školní zařízení, nemoci se naplno věnovat svým koníčkům může být pro dítě neúměrná zátěž.
Jaké předpoklady jsou pro střídavou péči důležité?
Dle výše uvedeného nálezu ústavního soudu jsou kritéria, která musí obecné soudy zkoumat při rozhodování v řízeních o úpravě výchovných poměrů následující:
Existence pokrevního pouta mezi dítětem a jeho svěření do péče usilující osobou,
Míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby,
Schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby,
Přání dítěte.
Při rozhodování soudů o svěření dítěte do střídavé péče se vychází z předpokladu, že je v zájmu dítěte, aby bylo v péči obou rodičů. Každý z nich poskytuje dítěti láskyplnou péči a každý svým dílem přispívá k osobnostnímu rozvoji dítěte. Pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, je svěření dítěte do střídavé péče pravidlem. Jiné řešení musí být odůvodněno a vyžaduje prokázání, proč je odlišná varianta v zájmu dítěte.
Střídavá péče není jen právem rodičů, ale i jejich povinností. Pokud jeden z rodičů střídavou péči bezdůvodně nevyužívá a ponechává nezletilé dítě opakovaně v péči druhému rodiči, může právo na střídavou péči ztratit.
Povinnosti soudů při rozhodování o střídavé péči
Nález ústavního soudu ze dne 3.5.2022, sp. zn. ÚS 3065/21 upozornil na povinnost obecních soudů řádně prokázat překážky pro střídavou péči. Nelze se rozhodovat na základě vlastního uvážení, ale je třeba se vypořádat se všemi konkrétními argumenty a podrobně odůvodnit svá rozhodnutí při úpravě výchovných poměrů nezletilého. Současně by měly obecné soudy určit, jaké podmínky musí být splněny pro možnou změnu v budoucnu.
Skutečnosti svědčící proti střídavé péči musí být v řízení nejen tvrzeny, ale i prokázány. Zajímavá jsou následující východiska, kdy například:
soud nemůže vyloučit střídavou péči jen proto, že nezletilé dítě má nízký věk. Taková možnost připadá v úvahu pouze tehdy, pokud je dítě závislé na matce z důvodů kojení. V opačném případě se musí soud vypořádat s důvody, které v konkrétním případě jsou překážkou pro střídavou péči s ohledem na nízký věk dítěte;
soud též nemůže vyloučit střídavou péči v návaznosti na vzájemnou komunikaci mezi rodiči dítěte navzájem. Ústavní soud ve svém nálezu konstatuje, že obsah a kvalita komunikace rodičů nezletilého by se mezi výlučnou a střídavou péčí neměla nikterak lišit;
střídavou péči nelze zamítnout i s ohledem na tvrzení, že se do péče o nezletilé dítě budou zapojovat osoby blízké rodiči. Je třeba odůvodnit tvrzení a prokázat, že rodič a jemu blízké osoby nejsou schopny střídavou péči zvládnout;
obtížné přizpůsobení dítěte na změny nelze použít jako univerzální argument. V opačném případě by nebylo možné tuto situaci řešit ani v budoucnu. Jednalo by se o “zakonzervování” stávajícího modelu. Špatnou adaptaci dítěte nelze brát jako překážku pro střídavou péči též tehdy, pokud je dovozena ze zkušeností v jiných případech;
v neposlední řadě pracovní vytížení rodiče může být důvodem pro vyloučení střídavé péče jen tehdy, pokud je neschopnost rodiče vykonávat střídavou péči prokázána. Pouhý odkaz na charakter zaměstnání je nepostačující.
Model střídavé péče má hlavní přednosti v rovnocenném postavení obou rodičů. Ne vždy je vhodný a v zájmu dítěte. Pokud se obecný soud rozhodne pro jiný model péče o nezletilého, je třeba takový postup zdůvodnit a navrhnout podmínky pro možnou střídavou péči do budoucna.
Pokud máte zájem nás i nadále sledovat, přihlaste se k odběru novinek: https://akbecvar.cz/
Často se na nás obracejí klienti s problémem, který souvisí se sjednanou prodlouženou zárukou k zakoupenému zboží.
Co vlastně prodloužená záruka je a jaké může mít formy?
Je prodloužená záruka výhodná a má smysl si ji připlácet?
V dnešním příspěvku se pokusím na tyto otázky odpovědět. K reklamacím se vztahuje již dříve publikovaný článek: https://www.akbecvar.cz/reklamace/
Odpovědnost za vady a zákonná záruka
Odpovědnost za vady věci prodané v obchodě je založena na principu tzv. zákonné záruky navazující na povinnost prodávajícího odevzdat kupujícímu věc ve shodě s kupní smlouvou. Práva z vadného plnění se řídí konkrétně § 2165, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době 24 měsíců od převzetí.
Uplatnit právo z daného plnění může pouze přímý kupující. Ten musí prokázat všemi dostupnými prostředky, že danou věc koupil právě od prodávajícího, a dále kdy ke koupi došlo a kolik věc stála. Zpravidla kupující předkládá doklad o koupi zboží, tj. účtenku či fakturu. Může použít smlouvu, dokument o přepravě, výpis z banky, popř. koupi může dosvědčit třetí osoba. Prodávající nesmí způsob prokazování jakkoliv omezovat tím, že by stanovil výčet dokumentů, které jsou nutné k uplatnění reklamace.
Pokud se nějaká vada objeví v prvních 6 měsících od zakoupení, bere se za to, že tam byla již při převzetí zboží.
Prodloužená záruka
Nad rámec zákona může prodávající poskytnout záruku za jakost – tedy, že si zboží zachová své obvyklé vlastnosti po delší dobu, než je 24 měsíců. Takovou záruku přebírá prodávající dobrovolně, a to obvykle v záručním prohlášení nebo ve smlouvě. Ze zákona automaticky nevyplývá.
Prodloužená záruka a její formy
Kupující se může setkat s nabídkou tzv. prodloužené záruky, která nemá se zákonnou zárukou ve smyslu ustanovení §2113 občanského zákoníku nic společného. V takovém případě se totiž záruka neřídí zákonnou úpravou. Jedná se o smluvní ujednání poskytovatele prodloužené záruky nebo o ujednání v jeho obchodních podmínkách. Často se jedná o pojištění, které obchodník nabídne jako prodlouženou záruku. Pak jsou platné pojistné podmínky.
U prodlužené záruky je tedy třeba rozlišovat, zdali se jedná o záruku za jakost ve smyslu občanského zákoníku, nebo se jedná o prodlouženou záruku jako smluvní ujednání dle podmínek poskytovatele. Často obchodníci nabízí prodlouženou záruku ve formě pojištění.
Případné záludnosti prodloužené záruky
Prodloužená záruka bývá často marketingový tah. Kupující by si měl důkladně prostudovat podmínky a uvědomit si, za co si chce připlatit. Nenechat se zmást pocitem, že se jedná o podmínky dané zákonnou záruku a nikoli například podmínkami pojištění. Pojišťovny takovou záměnu obvykle podpoří tím, že nevyplácí jen pojistné plnění, ale nabízí i opravu nebo výměnu zboží. Stále se však jedná o pojistné plnění, NIKOLI vyřízení reklamace.
Velmi častým případem je elektronika. Prodloužená záruka je prezentována jako pojištění záruky, která se (jak již víme) řídí pojistnými podmínkami. V nich můžeme nalézt řadu výluk uvádějící situace, kdy si jako kupující nemůžeme nárokovat pojistné plnění. O nároku na pojistné plnění rozhoduje pouze pojišťovna, nikoliv majitel věci. Navíc plnění, které může kupující dostat zpět se krátí v závislosti na délce používání zboží.
Co je pro rozhodování o prodloužené záruce důležité?
1. Zjistit, o jakou záruku se jedná. Zdali tu ve smyslu občanského zákoníku nebo smluvní, například ve formě pojištění.
2. Cena smluvní záruky. O kolik se prodraží nákup zboží se smluvní zárukou.
3. Cena zboží. Připojistit si prodlouženou záruku bych zvažoval jen u dražšího zboží.
4. Obchodní, respektive pojistné podmínky. Předtím, než se rozhodnete pojistit si svoje zboží, důkladně si přečtěte pojistné podmínky, na které se bude pojištění vztahovat. Nezapomeňte se doptat na případné výluky pojištění a krácení výplaty pojistného v závislosti na čase. Ptejte se na definici pojistné události, možná zjistíte, že nabídka prodloužené záruky je vlastně o ničem, a tudíž znamená vyhozené peníze.
5. Recenze na pojišťovnu. Není od věci si zjistit zkušenosti jiných spotřebitelů s řešením a výplatou pojistného plnění.
6. Reklamovat. Pokud se u vašeho zboží vyskytne vada, důkladně dbejte na to, ať nepropásnete možnost zboží vyreklamovat. V této souvislosti radím:
“Dejte si pozor na to, aby obchodník v prvních 24 měsících, tedy v době zákonné záruky, nezaměnil zákonnou záruku za pojistné plnění. Pokud obchodník nahlásí vadu věci jako pojistnou událost, může být výrobek opraven v rámci likvidace pojistné události a vy přijdete o svá práva ze zákonné záruky”.
Prodloužená záruka je výhodná pro obchodníka a pojišťovnu. Jinak by to nedělali. Nemusí, ale může být současně výhodná i pro spotřebitele.
Příklad prodloužené záruky v internetovém obchodě www.alza.cz
V pojistných podmínkách jsou k nalezení veškeré důležité informace a podmínky prodloužené záruky jako je definice pojistné události (část 1, bod 8), poskytované pojistné plnění (část 1, bod 8) nebo výluky z pojištění (části 1, bod 10 pojistných podmínek).
Z uvedených podmínek vyplývá například to, že limitem pojistného plnění pro škodu způsobenou omezením nebo ztrátou funkčnosti je časová cena Věci. To je cena Věci v době vzniku pojistné události. Určí se tak, že se od kupní ceny Věci odečte 1% z kupní ceny za každý započatý měsíc od data zakoupení Věci.
Pokud je zakoupena prodloužená záruka na tři roky, tak dle výše uvedených podmínek to znamená, že v začátku běhu prodloužené záruky lze rovnou odečíst -24% z ceny zboží a získáme časovou cenu. Každý další měsíc se odečítá další jedno procento. Po 4 letech to bude již -48% ze vstupní ceny zakoupené věci. V případě levnějšího zboží se prodloužená záruka vzhledem k její ceně nemusí vyplatit.
Oddlužení je jeden ze způsobů, jak se vyrovnat s dluhy, které dlužník není schopen splácet.
V poslední době se na mě obrací řada klientů a žádají mě o radu, jak v této věci postupovat. Doba je taková, že inflace rekordně stoupá, zdražuje cena energií, pohonných hmot a dalších navázaných komodit. Též podražují hypotéky a dostupnost vlastního bydlení se mnohým vzdaluje. Řada osob se dostává do dluhové pasti, kdy přestávají být schopni hradit své peněžní závazky. Jednou z cest je možnost oddlužení. Opakovaně se k tomuto tématu vracím. První příspěvek na toto téma je z poloviny loňského roku, kdy jsem apeloval na možnost zbavit se dluhů
V současné době nabízím ucelený souhrn informací, jak na oddlužení v roce 2022 formou e-booku, který je možné si zdarma stáhnout na webových stránkách naší advokátní kanceláře:
Obsahem e-booku je vše kolem oddlužení v aktualizované formě. Pokud řešíte své dluhy, rozhodně se s jeho obsahem seznamte. Doporučuji též si vybrat vhodnou osobu, která za Vás návrh na oddlužení podá na příslušný soud. Cena služby se může výrazně lišit. Obraťte se na odborníka, který nemá zájem na Vaší situaci zbohatnout. https://www.akbecvar.cz
Každý z nás se může ocitnout v situaci, kdy potřebuje půjčit peníze. Správná terminologie v rámci půjčky peněz je zápůjčka. Co znát a na co si dát pozor při zápůjčce finančního obnosu? Jaký je rozdíl mezi zápůjčkou, úvěrem nebo jiným typem obdobné smlouvy? Tak právě na to vám odpoví dnešní příspěvek na blogu.
Smlouva o zápůjčce
Smlouva o zápůjčce se řídí ustanoveními § 2390 až 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Nejčastějším předmětem zápůjčky bývají peníze. Smlouva nám upravuje situaci, kdy jedna strana dává k dispozici peněžní prostředky straně druhé a ta má povinnost tyto peněžní prostředky v dohodnuté době vrátit zpět. Nový občanský zákon změnil terminologii s tím, že tradiční označení dlužník a věřitel nahradil termíny vydlužitel a zapůjčitel.
Zápůjčka je reálná smlouva. Co to znamená? Ke vzniku smlouvy nestačí jen vzájemná dohoda stran na obsahu smlouvy, ale vyžaduje se též reálné přenechání věci. Jinými slovy, dohodou nevzniká povinnost věc přenechat ani sankce za to, že věc není přenechána. Oproti tomu úvěr vzniká jíž konsenzem (dohodou stran) a vztahuje se vždy k penězům.
Zápůjčka na rozdíl od jiných smluv je charakteristická přenecháním tzv. zastupitelné věci. Zapůjčitel takovou věc přenechává vydlužiteli, aby si ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Vydlužitel bude v případě peněz vracet stejnou nebo úročenou finanční částku, nebude vracet ty stejné konkrétní bankovky či mince. Nemusí se jednat ani o totožnou měnu. Záleží, jak se strany smlouvy o zápůjčce dohodnou.
A co značí užití věci dle libosti? U zápůjčky se zpravidla převádí vlastnictví k věci. Zápůjčka se odlišuje od výprosy, výpůjčky a nájmu právě tím, že vydlužitel není povinen vrátit tu samou individuálně určenou věc. Vrací věc shodnou jen co do druhu. A tak je-li zapůjčitel vlastníkem věci nebo je s ní oprávněn disponovat, jeho vlastnické právo se zápůjčkou převádí na vydlužitele. V případě, že vlastníkem není, hovoříme o nabytí věci od neoprávněného.
Zajištění a utvrzení zápůjčky
Budoucí pohledávku doporučuji zajistit nebo utvrdit již v momentě uzavření smlouvy o budoucí zápůjčce. Účinnost takového ujednání bude shodná s okamžikem přenechání věci. Je také možné sepsat u notáře zápis se svolením k vykonatelnosti pro případ porušení ujednání smlouvy o zápůjčce. Oprávněný musí při exekuci prokázat, že předmět zápůjčky vydlužiteli přenechal.
Peněžitá zápůjčka
má svá specifika například tím, že ji lze úročit. To stejné platí i pro zápůjčku v cenných papírech. Úrok si lze sjednat nejrůznějším způsobem, například vzorcem. V případě vrácení zápůjčky po splátkách doporučuji určit, která část splátky umořuje jistinu a která část splátky jde na úroky. Finanční zápůjčka může být sjednána též jako bezúročná. Inflační doložka není ujednání o úroku.
Vrácení peněžité zápůjčky v jiné měně než v jaké byla dána je možné s tím, že vydlužitel vrací peníze tak, aby se hodnotou rovnaly tomu, co bylo dáno. Pokud není domluveno jinak, zápůjčka se splácí v měně místa plnění.
Splatnostznamená, že vydlužitel musí zápůjčku vrátit v době, kterou si strany sjednaly. Pokud takové ujednání chybí, je zápůjčka splatná k poslednímu dni výpovědní doby. Pokud není ve smlouvě výpovědní doba určena, použije se zákonná v délce šest týdnů. Pokud nejsou ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. V případě, že se vrací zápůjčka ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší jak tři měsíce.
Co doporučit na závěr?
Pokud se rozhodnete, že zapůjčíte peníze, věnujte smlouvě o zápůjčce patřičnou pozornost. Důležité pro tuto smlouvu jsou identifikace stran smlouvy, předmět zápůjčky a způsob předání, dohoda o sjednaném úročení, forma a doba splatnosti, vhodné zajištění zápůjčky. Též ujednání, co se považuje za případy porušení smlouvy, možnost odstoupení od smlouvy či požadavek okamžitého splacení finanční zápůjčky. Podpisy na smlouvě o zápůjčce vždy nechat úředně ověřit. Tím nemůže být zpochybněna jejich pravost. Zcela jistě stojí za uvážení si zjistit, zdali osoba, které finanční prostředky zapůjčíte není v exekuci či insolvenci nebo ji úpadek nehrozí. Informaci, zdali je vydlužitel v exekuci, je možné veřejně zjistit prostřednictvím kontaktního pracoviště CzechPoint a to tzv. Výpisem z centrální evidence exekucí. Pro informaci, zdali bylo proti vydlužiteli zahájeno insolvenční řízení je možné využít například: https://isir.justice.cz/isir/common/index.do
Vždy je nejlepší se obrátit na odborníka, který Vám objasní rizika spojená se zápůjčkou. Nechte si smlouvu odborně zpracovat nebo sepsanou zrevidovat. Výrazně snížíte riziko, že Vám nebude zápůjčka vrácena. “Cesta do pekla je vždy dlážděna těmi nejlepšími úmysly”.
Nezbytné cookies jsou nutné pro správnou funkčnost webové stránky a jejich použití nelze zakázat. Tyto cookies se žádným způsobem nepodílí na sbírání údajů o Vás.
Preferenční cookies slouží především ke zpříjemnění Vaší práce s webovou stránkou. Využíváme je k tomu, abychom Vám na stránce mohli zobrazovat relevantní informace (např. doporučené články).
Analytické cookies nám pomáhají měřit návstěvnost webové stránky a události na stránce provedené. Tato data následně vyhodnocujeme jako celek, tzn. nepoužíváme je k Vaší identifikaci.
Marketingové cookies používáme především proto, abychom Vám mohli zobrazovat reklamy relevantní Vašim zájmům, které Vás nebudou obtěžovat. Povolením těchto cookies nám umožníte zpříjemnit Vám práci s webem.
