Oddlužení je jeden ze způsobů, jak se vyrovnat s dluhy, které dlužník není schopen splácet.
V poslední době se na mě obrací řada klientů a žádají mě o radu, jak v této věci postupovat. Doba je taková, že inflace rekordně stoupá, zdražuje cena energií, pohonných hmot a dalších navázaných komodit. Též podražují hypotéky a dostupnost vlastního bydlení se mnohým vzdaluje. Řada osob se dostává do dluhové pasti, kdy přestávají být schopni hradit své peněžní závazky. Jednou z cest je možnost oddlužení. Opakovaně se k tomuto tématu vracím. První příspěvek na toto téma je z poloviny loňského roku, kdy jsem apeloval na možnost zbavit se dluhů
V současné době nabízím ucelený souhrn informací, jak na oddlužení v roce 2022 formou e-booku, který je možné si zdarma stáhnout na webových stránkách naší advokátní kanceláře:
Obsahem e-booku je vše kolem oddlužení v aktualizované formě. Pokud řešíte své dluhy, rozhodně se s jeho obsahem seznamte. Doporučuji též si vybrat vhodnou osobu, která za Vás návrh na oddlužení podá na příslušný soud. Cena služby se může výrazně lišit. Obraťte se na odborníka, který nemá zájem na Vaší situaci zbohatnout. https://www.akbecvar.cz
Každý z nás se může ocitnout v situaci, kdy potřebuje půjčit peníze. Správná terminologie v rámci půjčky peněz je zápůjčka. Co znát a na co si dát pozor při zápůjčce finančního obnosu? Jaký je rozdíl mezi zápůjčkou, úvěrem nebo jiným typem obdobné smlouvy? Tak právě na to vám odpoví dnešní příspěvek na blogu.
Smlouva o zápůjčce
Smlouva o zápůjčce se řídí ustanoveními § 2390 až 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Nejčastějším předmětem zápůjčky bývají peníze. Smlouva nám upravuje situaci, kdy jedna strana dává k dispozici peněžní prostředky straně druhé a ta má povinnost tyto peněžní prostředky v dohodnuté době vrátit zpět. Nový občanský zákon změnil terminologii s tím, že tradiční označení dlužník a věřitel nahradil termíny vydlužitel a zapůjčitel.
Zápůjčka je reálná smlouva. Co to znamená? Ke vzniku smlouvy nestačí jen vzájemná dohoda stran na obsahu smlouvy, ale vyžaduje se též reálné přenechání věci. Jinými slovy, dohodou nevzniká povinnost věc přenechat ani sankce za to, že věc není přenechána. Oproti tomu úvěr vzniká jíž konsenzem (dohodou stran) a vztahuje se vždy k penězům.
Zápůjčka na rozdíl od jiných smluv je charakteristická přenecháním tzv. zastupitelné věci. Zapůjčitel takovou věc přenechává vydlužiteli, aby si ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Vydlužitel bude v případě peněz vracet stejnou nebo úročenou finanční částku, nebude vracet ty stejné konkrétní bankovky či mince. Nemusí se jednat ani o totožnou měnu. Záleží, jak se strany smlouvy o zápůjčce dohodnou.
A co značí užití věci dle libosti? U zápůjčky se zpravidla převádí vlastnictví k věci. Zápůjčka se odlišuje od výprosy, výpůjčky a nájmu právě tím, že vydlužitel není povinen vrátit tu samou individuálně určenou věc. Vrací věc shodnou jen co do druhu. A tak je-li zapůjčitel vlastníkem věci nebo je s ní oprávněn disponovat, jeho vlastnické právo se zápůjčkou převádí na vydlužitele. V případě, že vlastníkem není, hovoříme o nabytí věci od neoprávněného.
Zajištění a utvrzení zápůjčky
Budoucí pohledávku doporučuji zajistit nebo utvrdit již v momentě uzavření smlouvy o budoucí zápůjčce. Účinnost takového ujednání bude shodná s okamžikem přenechání věci. Je také možné sepsat u notáře zápis se svolením k vykonatelnosti pro případ porušení ujednání smlouvy o zápůjčce. Oprávněný musí při exekuci prokázat, že předmět zápůjčky vydlužiteli přenechal.
Peněžitá zápůjčka
má svá specifika například tím, že ji lze úročit. To stejné platí i pro zápůjčku v cenných papírech. Úrok si lze sjednat nejrůznějším způsobem, například vzorcem. V případě vrácení zápůjčky po splátkách doporučuji určit, která část splátky umořuje jistinu a která část splátky jde na úroky. Finanční zápůjčka může být sjednána též jako bezúročná. Inflační doložka není ujednání o úroku.
Vrácení peněžité zápůjčky v jiné měně než v jaké byla dána je možné s tím, že vydlužitel vrací peníze tak, aby se hodnotou rovnaly tomu, co bylo dáno. Pokud není domluveno jinak, zápůjčka se splácí v měně místa plnění.
Splatnostznamená, že vydlužitel musí zápůjčku vrátit v době, kterou si strany sjednaly. Pokud takové ujednání chybí, je zápůjčka splatná k poslednímu dni výpovědní doby. Pokud není ve smlouvě výpovědní doba určena, použije se zákonná v délce šest týdnů. Pokud nejsou ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. V případě, že se vrací zápůjčka ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší jak tři měsíce.
Co doporučit na závěr?
Pokud se rozhodnete, že zapůjčíte peníze, věnujte smlouvě o zápůjčce patřičnou pozornost. Důležité pro tuto smlouvu jsou identifikace stran smlouvy, předmět zápůjčky a způsob předání, dohoda o sjednaném úročení, forma a doba splatnosti, vhodné zajištění zápůjčky. Též ujednání, co se považuje za případy porušení smlouvy, možnost odstoupení od smlouvy či požadavek okamžitého splacení finanční zápůjčky. Podpisy na smlouvě o zápůjčce vždy nechat úředně ověřit. Tím nemůže být zpochybněna jejich pravost. Zcela jistě stojí za uvážení si zjistit, zdali osoba, které finanční prostředky zapůjčíte není v exekuci či insolvenci nebo ji úpadek nehrozí. Informaci, zdali je vydlužitel v exekuci, je možné veřejně zjistit prostřednictvím kontaktního pracoviště CzechPoint a to tzv. Výpisem z centrální evidence exekucí. Pro informaci, zdali bylo proti vydlužiteli zahájeno insolvenční řízení je možné využít například: https://isir.justice.cz/isir/common/index.do
Vždy je nejlepší se obrátit na odborníka, který Vám objasní rizika spojená se zápůjčkou. Nechte si smlouvu odborně zpracovat nebo sepsanou zrevidovat. Výrazně snížíte riziko, že Vám nebude zápůjčka vrácena. “Cesta do pekla je vždy dlážděna těmi nejlepšími úmysly”.
Dějiny práva jsou staré tisíce let. Po tuto dobu se vyvíjely zákony až do současné podoby. Nebo též pravidla chování, kterými se řídí lidské spolužití a které jsou uznávané nebo přímo stanovené státem. Rád bych na svém blogu jednou za čas vzpomněl na významné osobnosti, které méně či více ovlivnily právo či právní teorii Dnes jsem dal prostor univerzitnímu profesorovi JUDr. Josefu Macurovi, DrSc., od jehož smrti uběhlo letos v březnu dvacet let.
Narodil dne 5. července 1928 v Mistříně, v srdci moravského Slovácka, do učitelské rodiny Františky a Josefa Macurových jako prvorozený syn. Přirozenou součástí jeho dětství byla hudba a umění. Tatínek se spolupodílel na založení muzea v Hodoníně, maminka si ke skromnému výdělku přilepšovala výukou hry na klavír, kterou Josef přirozeně ovládal, podobně jako hru na kytaru, akordeon i cimbál. Láska k hudbě a folkloru ho provázela napříč životem. Měl rád společenský život, zvláště právnické plesy, kde se podle vzpomínek kolegů často osobně vložil do muziky (k účinkujícímu lidovému souboru) a “zaskočil” za cimbál.
Byl nejstarším ze tří bratrů. Po vystudování gymnázia v Hodoníně se rozhodl pro právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Kvůli jejímu zrušení (v červnu 1950, kdy se do její budovy na ulici Veveří nastěhovala Vojenská akademie Antonína Zápotockého) však práva nakonec dokončil až v roce 1951 na Univerzitě Komenského v Bratislavě, odkud si odnáší titul JUDr. Zde byl jeho vzorem profesor občanského práva a děkan bratislavské právnické fakulty Štefan Luby (nar. 1910). Za studií ho výrazně ovlivnil i starší profesor František Weyr (nar. 1879 ve Vídni), ke kterému jako student rád chodil i do domácího prostředí.
První právnické zkušenosti sbíral jako podnikový právník v jihomoravské Armaturce v Hodoníně. V roce 1956 se oženil s učitelkou Annou Rychlíkovou, se kterou vychoval dvě dcery a syna. V témže roce se rozhodl pro práci v justici. Nejprve jako právní čekatel u Lidového soudu ve Skalici a později jako soudce v Trenčíně a Bratislavě. Od roku 1970 působil přímo jako náměstek předsedy Krajského soudu v Bratislavě. I když věděl, že se tím zhorší jeho finanční situace, neubránil se touze vědecky pracovat a před koncem roku 1970 z justice odešel. V říjnu 1970 nastoupil na pozici odborného asistenta na katedru občanského práva obnovené Právnické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Brně, kde i s rodinou bydlel. Vědeckou přípravu absolvoval opět pod vedením akademika Štefana Lubyho. V letech 1973 až 1984 zde zastával funkci děkana.
V padesátých letech bylo možné v Československu studovat práva jen v Praze a v Bratislavě. Právnická fakulta navázala na výuku práva v Brně po téměř dvaceti letech, v roce 1969. Předcházely tomu snahy ze strany vedení UJEP a komplikovaná jednání se završila až v uvolněnější atmosféře druhé poloviny šedesátých let dvacátého století.
Ve svém rozsáhlém celoživotním díle (16 knižních titulů a více než 100 publikovaných článků) Josef Macur vycházel z bohaté praxe. Zajímal se o právo v širších souvislostech, nahlížel na problematiku novým pohledem a rozvíjel poznatky zahraničních kolegů. Nebyl jen vynikajícím právním teoretikem. Měl rád právní filozofii a sociologii a jeho znalosti z práva byly nesmírně obsáhlé. Studoval důkladně zahraniční zdroje a přístupy a na právo nahlížel vždy s kreativním myšlením, což přinášelo nová řešení. Nebál se otevírat ani ožehavá témata. Obhajoval v tehdejším režimu nepopulární správní soudnictví. V jednom ze svých děl se výhradně věnoval zásadě dispoziční v civilním soudním procesu navzdory tomu, že aktuální procesualistika vyzdvihovala zásadu materiální pravdy. Stal se tak významným procesualistou druhé poloviny 20. století. Náplní jeho dizertační práce byla Zásada dispoziční v občanském soudním řízení. Josef Macur ji obhájil v únoru roku 1969 a získal tak titul kandidáta právních věd v oboru občanské právo hmotné a procesní. V roce 1976 se stal členem ČSAV. V roce 1978 obhájil doktorskou disertační práci na téma Občanské právo procesní v systému práva a 21. 3. 1979 mu byl prezidiem Československé akademie věd udělen titul DrSc. Asi o týden později byl jmenován profesorem pro obor občanské právo hmotné a procesní.
Při výuce civilního práva často vycházel z vlastních děl. Jak praví J. Bejček: „ … přednášky … ač pronášeny z patra, by mohly být bez úpravy přepisovány jako text učebnice“. Jeho projev byl přesvědčivý, protože svoji řeč vždy podložil patřičnými argumenty. U svých studentů byl oblíbený právě pro srozumitelný výklad látky. Uměl skvěle vyzdvihnout podstatu věci. Oceňovali i jeho lidský přístup a ryzí charakter, který si uchoval navzdory době. Stejné přísné nároky, které měl na své studenty a kolegy, měl i na sebe při vědecké práci, zároveň respektoval konstruktivní názory jiné generace. Zajímal se aktivně o život na kolejích, zúčastňoval se studentských besed a schůzí, rád se studenty diskutoval a nejednomu z nich osobně předal ocenění v soutěžích SVOČ (studentské vědecké odborné činnosti). V roce 1983 mu byl udělen čestný titul zasloužilého učitele.
O rok později převzal k 50. narozeninám pamětní medaili Právnické fakulty UK za rozvoj právnického studia, spolupráci fakult a rozvoj vědecké práce. Zasloužil se mimo jiné i o to, aby PF UJEP nepřesídlila z Brna například do Jihlavy, neboť o umístění právnické fakulty svého času usilovala i jiná moravská města. Ze zdravotních důvodů (léčil se s vysokým tlakem) odešel v roce 1990 předčasně do důchodu a věnoval se plně publikační činnosti. Díky nadčasovým tématům jeho dílo neztratilo nic ze své hodnoty ani po Sametové revoluci. Proto také v roce 1998 převzal od prof. Otakara Motejla stříbrnou Randovu medaili za zásluhu o významný rozvoj české právní vědy (toto vyznamenání uděluje Jednota českých právníků za zásluhy českým i zahraničním právníkům). Poslední neperiodickou publikací ve výčtu díla tohoto plodného autora je Předmět sporu v civilním soudním řízení, která vyšla v roce 2002. 15. března téhož roku Josef Macur v Brně zemřel.
Ve vzpomínkovém cyklu “Lidé práva” (na blogu) si jeho osobnost a významnou roli na poli evropského práva připomínáme s ohledem na dvacáté výročí úmrtí.
Použité zdroje:
MUNI LAW Oddělení pro vědu, výzkum a projektovou podporu [online]
BEJČEK, Josef. Odpovědnost právníků za obsah právní odpovědnosti (příspěvek k poctě p. prof. Maurovi). Časopis pro právní vědu a praxi. 1998, roč. 6, č. 3, s. 371–385.
TAUCHEN, Jaromír. Obnovení brněnské právnické fakulty v letech 1968–1969 [online]
Zastoupení představuje oprávnění právně jednat jménem jiného. Občanský zákoník rozlišuje smluvní zastoupení, zastoupení zákonné a zastoupení, které vzniká z rozhodnutí soudu, neboli opatrovnictví. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému, jinak též na jeho účet. Zástupce jedná jménem zastoupeného, při kterém projevuje svoji vůli.
Plná moc je jednostranné potvrzení, že zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. V případě, že zástupce překročí zástupčího oprávnění, lhostejno z jakého právního důvodu vzniklo, může takové jednání zavázat zastoupeného, jen pokud to schválí bez zbytečného odkladu. Pokud tak neučiní, je osoba, která za něj jednala, zavázána sama (§ 440/2). Totéž má obdobně platit i v případech, kdy někdo jedná za jiného bez zástupčího oprávnění.
Smluvní zastoupení
je charakteristické vzájemnou dohodou zástupce, že bude zastupovat zastoupeného viz. § 441 občanského zákoníku. Taková dohoda nemusí mít písemnou formu. Prokazování svobodné vůle nechat se zastupovat se děje plnou mocí, kterou předkládá zástupce třetím stranám. Dohoda o zastupování by měla obsahovat rozsah zmocnění, jaké věci se zastupování týká a eventuální časové omezení. Rozsah zmocnění a veškerá jiná ujednání z dohody o zastupování se uvedou v plné moci. Zástupce i zastoupený může být fyzická i právnická osoba, zastoupený může určit i více zástupců. Zástupce si může určit možnost se opět nechat zastupovat (substituční zastoupení). Zásada je, že zástupce fyzická osoba musí být svéprávná v tom rozsahu, v jakém byla plná moc udělena.
Plná moc všeobecná § 441
Taková plná moc musí obsahovat identifikaci stran dohody, tedy zastoupeného a zástupce. U fyzické osoby to bude zejména jméno, příjmení, datum narození a adresa. U právnické osoby název, identifikační číslo, adresu sídla a též identifikace toho, kdo ji zastupuje. Nutností je i datum a podpis. Nutnou náležitostí plné moci je rozsah zastoupení. Pokud zastoupený zmocňuje zmocněnce (zástupce), aby činil veškerá právní jednání, která se zastoupeného týkají nebo mohou týkat, pak hovoříme o všeobecné nebo též generální plné moci. Taková plná moc může být vystavena na dobu určitou i neurčitou. Doporučuji v plné moci uvádět nejen podpis zastoupeného, ale i podpis zástupce s uvedením, že se zastupování přijímá.
Plná moc speciální § 441
je taková, která zmocňuje zastupování jen k určitému právnímu jednání. Rozsah zastupování může být omezen, což je třeba uvést v plné moci. Omezení může být věcné, místní nebo časové.
je téma, které při své praxi musím často řešit. Rozvod je stresující a emočně vypjaté období pro partnery, kteří již nejsou schopni tvořit manželství. Pokud jsou navíc v nefunkčním vztahu nezletilé děti, majetek nebo dluhy, je to o to těžší. Můj dnešní pohled se týká rozvodu manželství, ve kterém jsou takové veličiny obsaženy.
Pokud spolu partneři tvoří rodinu, jsou většinou schopni se na výchově a výživě svých dětí dohodnout. Zavedený model je takový, že při příchodu dítěte na svět je třeba, aby jeden z rodičů, převažují ženy, zůstal doma na mateřské a rodičovské dovolené. Pokud je v manželství dětí více, taková doba se pro daného rodiče adekvátně prodlužuje. Ne každý je schopen vedle narozeného dítěte nadále plně pracovat, věnovat se profesi nebo podnikat. Měla by tu platit mezi-partnerská solidarita, kdy starost o malé děti, kterým se věnuje převážně jeden z rodičů je kompenzována příjmem ze strany druhého rodiče. V případě manželství se většinou jedná o společný příjem nebo též společné jmění manželů.
Můj dnešní pohled je zaměřen na toho rodiče, který je doma na rodičovské dovolené a věnuje se plně výchově dětí. Většinou má v tomto období nižší příjmy. V současné době je rodičovský příspěvek dávka, která je dle zákona o sociální podpoře č. 117/1995 Sb., vyplácena tomu rodiči, který po celý kalendářní měsíc celodenně pečuje o dítě do věku 4 let. Může se pobírat vždy jen na jedno dítě, resp. nejmladší narozené dítě v rodině, případně na dvojčata, trojčata nebo vícerčata za předpokladu, že tyto děti jsou nejmladší narozené v rodině. Rodičovský příspěvek navazuje na peněžitou pomoc v mateřství a začíná se vyplácet po skončení mateřské dovolené. V případě, že není na peněžitou pomoc v mateřství nárok, je rodičovský příspěvek vyplácen hned po narození dítěte. Rodičovský příspěvek je v současné době v celkové výši 300.000 Kč, nejčastěji je čerpán do 3 let věku dítěte.
Rodičovská dovolená a důchod
Mezi náhradní dobu pojištění patří i péče o děti do 4 let věku. Tato náhradní doba pojištění se přitom započítává v plném rozsahu, nedochází zde ke krácení. Rodič na rodičovské dovolené z důvodu péče o děti nezískává nižší dobu pojištění.
Vyloučená doba pojištění
Z rodičovského příspěvku se neplatí sociální pojištění. Měsíční částka rodičovského příspěvku následně závisí na zvolené délce pobírání rodičovského příspěvku. Měsíční částka rodičovského příspěvku však nemá vliv na výpočet osobního vyměřovacího základu, neboť z rodičovského příspěvku se neplatí sociální pojištění. Doba pobírání rodičovského příspěvku se při výpočtu osobního vyměřovacího základu vyloučí, což zjednodušeně řečeno znamená, že toto období výši osobního vyměřovacího základu, ze kterého se počítá starobní důchod, neovlivní.
Pokud by však rodič nebyl na rodičovské dovolené, pracoval, budoval si kariéru a zvyšoval své příjmy, měl by pravděpodobně i vyšší důchod. Navíc delší péče o děti snižuje důchod. Někteří rodiče jsou s dětmi doma déle, jejich partneři mají dostatečné příjmy na to, aby se jeden z nich mohl naplno věnovat rodině. Při péči o jedno dítě do 7 let nebo o dvě děti do 15 let se nemusí platit zdravotní pojištění, neboť ho platí stát, rodič je v takovém případě státním pojištěncem. Sociální pojištění však stát za rodiče neplatí a toto období se nehodnotí jako náhradní doba pojištění pro důchodové účely.
Rozvod, důchod a výchovné
Skutečnost, že jeden z rodičů pečuje o děti za dobu manželství je při vypořádání společného jmění manželů při rozvodu měřeno podobnou měrou se skutečností, že druhý rodič vydělává a rodinu finančně zabezpečuje. Ale co když má pečující rodič nižší základ pro výpočet důchodu právě proto, že deset let pečoval o nezletilé děti? Je spravedlivé, aby takový rodič byl ve stáří “trestán” za to, že se věnoval rodině a dětem? Na západ od našich hranic jsou při rozvodu často vyrovnávána i důchodová konta.
K jistému narovnání dochází od roku 2023, kdy bude ve starobních důchodě přiznána částka 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. Jde o takzvané výchovné. Příspěvek může využít jen jeden z rodičů a to ten, který o dítě pečoval nejvíce. Skutečnosti se budou dokazovat čestným prohlášením, při nesrovnalostech dokazováním.
Zcela jistě bych doporučil při rozvodu manželů si domluvit podmínky, kdo z rodičů bude mít na výchovné eventuální nárok. Malá satisfakce, ale při třech dětech je součet současné výše výchovného 1500 Kč měsíčně, za deset let 180.000 Kč. Více dětí jak tři zákon nezohledňuje. Výše příspěvku není finální, ale v čase se bude měnit. Jde o součást procentní výměry starobního důchodu. Na výchovné se bude vztahovat pravidelná i mimořádná valorizace.
Pokud tuto skutečnost nebude mít na paměti Váš rozvodový advokát, myslete na to alespoň VY. Proč být trestán?
Nezbytné cookies jsou nutné pro správnou funkčnost webové stránky a jejich použití nelze zakázat. Tyto cookies se žádným způsobem nepodílí na sbírání údajů o Vás.
Preferenční cookies slouží především ke zpříjemnění Vaší práce s webovou stránkou. Využíváme je k tomu, abychom Vám na stránce mohli zobrazovat relevantní informace (např. doporučené články).
Analytické cookies nám pomáhají měřit návstěvnost webové stránky a události na stránce provedené. Tato data následně vyhodnocujeme jako celek, tzn. nepoužíváme je k Vaší identifikaci.
Marketingové cookies používáme především proto, abychom Vám mohli zobrazovat reklamy relevantní Vašim zájmům, které Vás nebudou obtěžovat. Povolením těchto cookies nám umožníte zpříjemnit Vám práci s webem.
