Dne 6. 1. 2023 nabyla účinnosti novela zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku, která přinesla řadu významných změn týkajících se práv a povinností spotřebitele a obchodníka. Předmětem nové úpravy je například nakupování v e-shopech, kdy je prodávající povinen zajistit povědomí spotřebitele o tom, že se zavazuje k zaplacení. Novela dále upravuje pravidla pro zveřejňování recenzí, které jsou často nepodložené a slouží jako reklamní trik. To již není dle nových pravidel možné.
Dnešní příspěvek je zaměřen na změny, které se dotkly podmínek reklamace. Víte, jak reklamovat vady zboží podle nových pravidel?
Reklamace zboží a služeb
Snad každý z nás se ve svém životě setkal s tím, že věc, kterou si koupil a odnesl domů, následně z nějakého důvodu a bez naší viny přestala sloužit svému kýženému účelu. Ať se již jedná o odlepenou podrážku od pohorek po dvou výletech do přírody, či telefon, který se kvůli latentní výrobní vadě ani nerozjel… další postup je jasný – chceme narovnat bezpráví, které se nám přihodilo. Proto naše kroky vedou zpátky k prodejci, požadujíc nějakou kompenzaci či nápravu.
Reklamace je tedy postupem, jehož prostřednictvím usilujeme o nápravu vady spojené s nakoupenou službou či zbožím. S reklamací rovněž souvisí pojem tzv. spotřebitelského režimu. Pro něj je charakteristické to, že právní vztah (a z něho plynoucí závazky) vzniká mezi stranou prodávající a stranou kupující.
Strana prodávající je zpravidla podnikatel, který nabízí své služby nebo zboží ke koupi. Na druhé straně stojí strana kupující jako spotřebitel, který nakupuje pro svou soukromou potřebu.
Je důležité si uvědomit, že tyto strany fakticky nemají zcela rovné postavení. Postavení podnikatele je v mnoha ohledech silnější, než postavení kupujícího/spotřebitele. Právě proto bylo spotřebiteli nutné vytvořit de facto „umělou“ právní podporu, za účelem vyrovnání tohoto jejich fakticky nerovného postavení. K tomu slouží právní úprava ochrany spotřebitele, která je obecně upravená v občanském zákoníku (§ 2158 a násl.) a konkrétněji v zákoně o ochraně spotřebitele.
Práva z vadného plnění
Reklamací se odborně rozumí uplatnění práv z vadného plnění.
Naproti uplatňovaného práva z vadného plnění kupujícím stojí odpovědnost prodávajícího za závady na prodaném zboží/službě. V dané návaznosti je nutné uvést, že existují dva typy odpovědnosti – odpovědnost za vady a záruka za jakost. Určení konkrétního typu odpovědnosti je důležité pro zjištění rámce podmínek, za kterých můžeme vyžadovat reklamaci.
Odpovědnost za vady
Odpovědnost za vady se dá představit jako zákonem daná záruka, v jejímž rámci je kupující dle § 2165 OZ oprávněn „vytknout vadu, která se na věci projeví do dvou let.“ OZ v § 2167 dále upřesňuje, že právo z vadného plnění nenáleží tomu, kdo vadu na věci sám způsobil. Vadou není ani to, když dojde k opotřebení věci jejím běžným užíváním.
Právě problematiky odpovědnosti za vady se novela výrazně dotkla.
Pozorujeme zde určité zákonem dané časové ohraničení, a to 24 měsíců. To ovšem neznamená, že po celou dobu dvou let jsme při reklamaci ve stejném postavení. První rok platí zákonná vyvratitelná domněnka, že věc byla vadná již při převzetí (původní úprava ji stanovovala pouze po dobu 6 měsíců). V tomto případě leží důkazní břemeno na prodávajícím – ten nám musí dokázat, že se vada už při převzetí nevyskytovala.
Druhý rok se nám ale jazýčky vah převrací. Je na kupujícím, aby dokázal, že vada vznikla už při převzetí, tedy např. dva roky zpátky. Právě to může představovat velký problém. V praxi je častokrát nemožné zajistit důkazy k tomu, aby obyčejný spotřebitel prokázal prodávajícímu to, že např. žárovka byla vadná už při jejím zakoupení a její nefunkčnost nebyla způsobena nevhodným nakládáním s ní.
Nově lze za vadu považovat i objektivní kritérium, že zboží je vadné i tehdy, když nemá dostatečnou životnost, kterou lze od věcí téhož druhu rozumně očekávat.
Krom toho je nově upraveno, jaká práva z vadného plnění spotřebiteli náleží a v jakém pořadí je lze uplatnit. Primárně spotřebitel může považovat odstranění vady – dle svého výběru buď výměnou věci, nebo její opravou. Prodávající nicméně může opravu věci odmítnout, pokud by náklady s ní spojené byly nemožné, či nepřiměřeně vysoké. V takovém případě může kupující vyžadovat přiměřenou slevu (rozdíl hodnoty věci s vadou a hodnoty jakou by měla tatáž věc bez vady), popřípadě od smlouvy odstoupit úplně. Tak může činit i z jiných důvodů, a to, pokud se vada projeví opakovaně, nebo zda je již z okolností zjevné, že vada nebude odstraněna v rámci nejzazší zákonem stanovené 30denní lhůty.
Záruka za jakost
Zárukou za jakost se rozumí jednostranné prohlášení poskytovatele záruky – prodávajícího, kterým se zavazuje poskytnout kupujícímu určité plnění v případě, že prodané zboží nebude/přestane mít určité vlastnosti. Důležité je, že zmíněná záruka nevzniká ze zákona, ale z vůle prodávající strany. Dá se tedy považovat za určitý nadstandard, který je poskytovatelem dán ještě nad rámec zákonné odpovědnosti za vady. Jedná se např. o doživotní záruku prodejce elektroniky, který se vám zaváže k bezplatné výměně sluchátek, které se rozbijí. Samozřejmě – nic není zadarmo, častokrát si za takový typ záruky musíte připlatit a častokrát je cena za takovou záruku nepřiměřená.
Při tomhle typu ochrany je důležité zmínit, že poskytovatel záruky musí vydat v textové podobě potvrzení o záruce za jakost – tzv. záruční list. Ten musí být sepsán jasným a srozumitelným jazykem a vydán kupujícímu nejpozději při převzetí věci. Zárukou za jakost není nikterak dotčena zákonná odpovědnost za vady!
Můžeme se setkat s případy, kdy prodejce uvádí v podmínkách, že poskytuje dvouletou záruku. Často tím ale myslí pouze zákonnou odpovědnost za vady, což je de facto terminologická chyba. Při neobdržení záručního listu v textové podobě nemám od podnikatele poskytnutou záruku.
Úspěšná reklamace podle nových pravidel
Výše jsme si vykreslili teoretické, zákonem stanovené podmínky reklamace. Důležitá změna se týká prvních 12 měsíců, kdy existuje vyvratitelná domněnka, že reklamovaná vada existovala na zboží již při jeho převzetí. Kupující je v silnějším postavení, prodávající musí prokázat opak. Během druhých 12 měsíců se situace obrací a kupující je ve slabším postavení. To však neznamená, že nemůže i v této době vadu vytknout a úspěšně reklamovat. Jak by tento proces uplatňování práva z vadného plnění měl prakticky vypadat?
Prokazování nákupu:
Probíhá u obchodníka obvykle přes účtenku, dodací list, fakturu či daňový doklad. V případě, že takové doklady nejsou, je možné využít doklad o provedené úhradě jakým je bankovní výpis, či využít svědectví jiné osoby. Reklamovat lze na jakékoliv prodejně daného obchodníka nebo v místě k tomu určeném.
Vyřízení reklamace:
V provozovně musí být vždy přítomen pracovník pověřený vyřizováním reklamací (nejčastěji prodejce). Ten je povinen rozhodnout o provedení reklamace ihned, či v případě složitějšího případu ve lhůtě 3 dnů. Vlastní vyřízení reklamace včetně případného odstranění vady či odborného posouzení musí proběhnout bez zbytečného odkladu, nejpozději ve 30denní lhůtě. V této lhůtě je rovněž nutné vyrozumět spotřebitele o způsobu, jakým byla reklamace vyřízena. Pozor na to, když prodávající upozorní spotřebitele, že se o výsledek reklamace musí zajímat sám a že pokud tak neučiní, bude snášet důsledky z toho plynoucí. Takový postup je dle ústavního soudu přípustný.
Nedodržení třicetidenní lhůty je podstatným porušením smlouvy a kupující má právo od smlouvy odstoupit a požadovat peníze zpět.
Náklady spojené s reklamací:
V případě, že vzniknou kupujícímu náklady spojené s uplatněním reklamace, má právo požadovat od prodávajícího jejich náhradu. Často se stane, že prodávající odmítne uznat, že z jeho strany došlo k vadnému plnění a reklamaci zamítne. V takovém případě si kupující může nechat zpracovat znalecký posudek a náklady na něj lze považovat vjedno za náklady spojené s reklamací. Přitom nelze na kupujícím požadovat, aby si našel znalce co nejlevnějšího.
Možnost odstoupení od smlouvy:
Výše jsme si podmínky odstoupení od smlouvy uvedli, přesto si je zde ještě připomeneme. Odstoupení od smlouvy je možné v případě, že:
reklamace nebyla vyřízena v zákonné třicetidenní lhůtě, nebo její nevyřízení ve lhůtě bylo od počátku z okolností/z prohlášení prodejce jasné,
vada se opakuje – v případě, že se stejná vada objeví třikrát, má kupující právo odstoupit od smlouvy,
zboží má větší množství vad, tj. tři vady současně.
Ve 14denní lhůtě je možné odstoupit od kupní smlouvy v případě nákupů na dálku. Typicky se bude jednat o objednávky na různých e-shopech. Lhůta počíná běžet dnem, kdy došlo k převzetí zboží.
Na koho se v případě potíží obrátit?
Důležité je se při snaze úspěšné reklamace vadného zboží nenechat odbít. Je-li z chování obchodníka zjevné, že nemá vůli reklamaci řádně projednat a vyřídit, je možné se obrátit na Českou obchodní inspekci. Pokud spotřebitel není s vyřízením reklamace spokojen a je mu reklamace zamítnuta nebo jsou jeho nároky uspokojeny jen částečně, dochází k občanskoprávnímu sporu. Ten je možné řešit prostřednictvím ČOI cestou mimosoudního řešení sporů. Pokud se nepodaří spor vyřešit tímto způsobem, nezbývá než se obrátit na soud.
Pokud si stále nejste jistí jak postupovat, existuje informační web PRŮVODCE PRO SPOTŘEBITELE | MPO vytvořený Ministerstvem průmyslu a obchodu za účelem pomoci se spotřebitelským problémem.
Pokud si nevíte rady, obraťte se na naši advokátní kancelář: info@ak-becvar.cz
Pokud máte zájem odebírat příspěvky našeho blogu, přihlaste se k jejich odběru. Pokud máte tip na zajímavé téma, dejte nám vědět. Jsme tu pro Vás https://akbecvar.cz/kategorie/blog/
Je možné, že Vám upozornění na nový článek přistane v hromadné poště nebo v newsletters. Stačí si jej přesunout do doručené pošty, kde ho lépe uvidíte. Děkujeme za Vaši přízeň a spolupráci.
V dnešním příspěvku krátce osvětlím problematiku tzv. uznání dluhu. Co je uznání dluhu, kdy lze tento právní institut využít a jaký je jeho význam? Tak kupříkladu. Zapůjčili jste někomu finanční obnos? Využijte možnost utvrzení dluhu institutem uznání dluhu a současně sepište dohodu o splacení zápůjčky.
Uznání dluhu
Uznání dluhu je upraveno v občanském zákoníku v § 2053 a představuje tzv. utvrzení dluhu. Jedná se o jednostranný právní úkon dlužníka vůči věřiteli v písemné formě, v rámci kterého je ze strany dlužníka ve prospěch věřitele založena právní domněnka, že v okamžiku uznání dluhu tento existoval, a to v rozsahu jeho uznání.
Vyvratitelná právní domněnka znamená, že v případě, že by s uznáním dluhu dlužník nesouhlasil co do důvodu a výše, musí takové tvrzení prokázat. V případném sporu je důkazní břemeno na straně dlužníka. Jinak soud bude považovat dluh za prokázaný. Věřitel může soudu navrhnout vydání platebního rozkazu. Tento postup výrazně zkrátí délku soudního řízení.
Uznání dluhu lze využít tehdy, pokud dluh v okamžiku jeho uznání existoval (i promlčený). Dluh může být jak peněžitý, tak i nepeněžitý.
Náležitosti uznání dluhu
Přesné označení dlužníka a věřitele;
Identifikace důvodu dluhu a jeho výše; nestačí jen pouhé konstatování, že dluh existoval, ale musí být jasný důvod (například smlouva o zápůjčce) a konkrétní výše (například 100.000 Kč);
Projev vůle dlužníka uznat dluh, respektive příslib dlužníka dluh uhradit.
Význam uznání dluhu
Zásadní význam uznání dluhu je založení právní domněnky, že v momentě uznání dluhu tento existoval. Současně uznání dluhu ovlivňuje běh promlčecí lhůty, více též § 639 občanského zákoníku. Obecná promlčecí lhůta jsou tři roky. Uznáním dluhu dochází k přerušení běhu promlčecí lhůty a začíná běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. Pokud by dlužník takto uznal již promlčený dluh, dojde k obnovení nároku věřitele s novou desetiletou promlčecí lhůtou.
Dohoda o splacení dluhu
Dohoda o splacení dluhu může být součástí uznání dluhu. Dohoda je dvoustranný právní akt mezi dlužníkem a věřitelem, předmětem dohody jsou podmínky splacení dluhu, který byl uznán.
Závěrečné shrnutí uznání dluhu
K platnosti uznání dluhu se vyžaduje písemná forma, příslib dluh zaplatit, uvedení důvodu a výše dluhu;
Dohoda o splacení dluhu není uznání dluhu; může však být součástí uznání dluhu;
Uznání dluhu jedním z manželů zavazuje oba manžele v případě, že se jedná o jejich společný dluh a úkon uznání dluhu jednoho z nich s ohledem na výši dluhu lze považovat za běžnou záležitost;
Uznat nepromlčený dluh lze i konkludentně částečným plněním dluhu nebo úhradou úroků z prodlení viz § 2054 odst.3) občanského zákoníku.
Doporučení:
Pokud jste v pozici dlužníka, vždy si řádně rozmyslete, zda uznání dluhu stvrdíte, souhlasíte-li s důvodem dluhu a jeho výší a zdali uznání dluhu je projev vaší svobodné vůle;
Pokud jste v pozici věřitele, mějte na paměti, že v případě sporu musí být dodržena písemná forma uznání dluhu včetně všech zákonných náležitostí; proto nedoporučuji využívat nahodilé vzory stažené z webu. Co však doporučuji je ověření podpisu dlužníka na uznání dluhu.
Pokud máte zájem odebírat příspěvky našeho blogu, přihlaste se k jejich odběru. Pokud máte tip na zajímavé téma, dejte nám vědět. Jsme tu pro Vás https://akbecvar.cz/kategorie/blog/
Je možné, že Vám upozornění na nový článek přistane v hromadné poště nebo v newsletters. Stačí si jej přesunout do doručené pošty, kde ho lépe uvidíte. Děkujeme za Vaši přízeň a spolupráci.
Nejen „radikální“ změna notářského tarifu od 1.1.2023 v případě vypořádání dědictví mě inspirovala k sepsání příspěvku na téma darování nemovitostí „za života“, které se převážně děje mezi rodiči a dětmi nebo mezi prarodiči a vnoučaty. Toto téma je stále aktuální a často diskutované. Otázka zní: Darovat či nedarovat?
Darování nemovitosti „za života“
je možný a často využívaný způsob, jak si upravit poměry do budoucna, aniž by došlo k institutu dědění. Nejčastěji rodiče či prarodiče realizují svá rozhodnutí za svého života a darují nemovitost dětem nebo vnoučatům. Někdy takto postupují partneři, kteří darují nemovitost ve vlastnictví jednoho z nich druhému. Jedním z důvodů pro takové právní jednání může být úspora nákladů spojených s vyřízením pozůstalosti. Je třeba dodat, že od 1.1.2023 se notářské odměny navyšují v návaznosti na průběh inflace a výši pozůstalosti.
Aktuální odměna notáře jako soudního komisaře v dědickém řízení činí:
z prvních 500.000 Kč základu
2 %
z přebývající částky až do 1.000.000 Kč základu
0,9 %
z přebývající částky až do 3.000.000 Kč základu
0,5 %
z přebývající částky až do 30.000.000 Kč základu
0,1 %
z přebývající částky až do 100.000.000 Kč základu
0,05 %
částka nad 100.000.000 Kč základu
0 %
Maximální výše odměny notáře jako soudního komisaře je v roce 2023 částka 86.500 Kč při 100.000.000 Kč základu hodnoty dědictví. K této částce je třeba připočítat ještě platnou sazbu DPH.
Hodnota majetku v době smrti zůstavitele
V řízení o pozůstalosti je třeba zjistit hodnotu majetku zůstavitele. Zjišťuje se obvyklácena zanechaného majetku. Tedy cena, za kterou by bylo možno danou věc prodat v době smrti zůstavitele. Nejsou-li v řízení o pozůstalosti spory mezi dědici, vysoké dluhy, nebo si pozůstalí nevyhradí soupis majetku, pak se majetek oceňuje obvykle souhlasným prohlášením dědiců, nebo z ocenění provedeného tím, kdo spravuje pozůstalost. Je-li to nutné, na náklady dědiců se vyhotoví posudek znalce viz též § 181 zákon č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních.
Započtení darované nemovitosti na povinný díl a na dědický podíl
Smyslem institutu započtení (jinak též kolace) je dosáhnout spravedlivého rozdělení majetku zůstavitele vůči dědicům.
Obecně pozůstalost je tvořena majetkem, který zůstavitel vlastnil v den svésmrti. Součástí pozůstalosti není majetek, který byl převeden za života zůstavitele, tedy před jeho úmrtím. Pokud k takovému převodu došlo ve prospěch nepominutelného dědice (dítě zůstavitele, popř. jeho potomek) nebo některého z více dědiců bezúplatně (darem), zohlední se tato skutečnost ve výši částky vyplácené nepominutelnému dědici na jeho povinný díl nebo ve výši dědického podílu dědice tak, že se dědický podíl adekvátně sníží.
Na povinný díl se nepominutelnému dědici započítávají všechna bezúplatná plnění, která nepominutelný dědic obdržel v posledních třech letech zůstavitelova života. Plnění, která byla obdržena dříve se započtou jen, když to zůstavitel přikáže. Obdobně je možné stanovit příkazem i dobu kratší nebo započtení zcela vyloučit. Započtení na dědický podíl se provede jen, pokud to zůstavitel přikázal projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti. Projevuje se tak zásada autonomie vůle osob soukromého práva, v kontextu dědického práva vůle zůstavitele.
Výjimkou jsou situace, kdy soud může provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel nepřikázal, byl-li by jinak nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn. V drtivé většině případů se tak děje na základě návrhu znevýhodněného nepominutelného dědice v řízení o pozůstalosti.
Určení hodnoty předmětu započtení
Obecné pravidlo vycházející z § 1659 občanského zákoníku je, že hodnota bezúplatného plnění (daru) se započítává v ceně ke dni poskytnutí předmětu daru obdarovanému. Mohou nastat případy, kdy je možné přihlédnout ke změnám hodnoty daru v období mezi bezúplatným nabytím a úmrtím zůstavitele. Pak by se jednalo o započtení s hodnotou ke dni smrti zůstavitele. Tyto situace jsou výjimečné, zejména jde-li o započtení plnění, které nepominutelný dědic nebo dědic obdržel před podstatně delší dobou nebo za podstatně odlišných ekonomických podmínek, což se u nemovitostí může stát.
Zkušenosti z praxe advokáta:
⇒Častým omylem při darování je představa, že si manželé mohou darovat nemovitost (část nemovitosti) mezi sebou. V případě manželství je majetek v tzv. společném jmění manželů (SJM) a není možné si jej darovat navzájem. Pokud vlastní nemovitost jen jeden z manželů například tím, že jej získal darem, děděním či byl pořízen ještě před vznikem manželství, tedy má nemovitost ve výlučném vlastnictví, může o tento majetek rozšířit společné jmění manželů a nemovitost do SJM vložit. Rozšířit společné jmění manželů lze smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu. Takový majetek může též darovat do výlučného vlastnictví druhého manžela.
Pokud mají manželé nemovitost ve společném jmění a chtějí, aby byla ve výlučném vlastnictví jen jednoho z nich, naopak si SJM zúží formou notářského zápisu.
⇒Častým omylem dědiců je situace, že pokud některý z nich obdržel dar za života zůstavitele, má jej do pozůstalosti vrátit nebo se o něj spravedlivě podělit s ostatními dědici nebo má do pozůstalosti vložit ekvivalent hodnoty daru v penězích. Občanský zákoník v § 1658 jasně stanoví, že započtení na povinný díl nebo dědický podíl nezakládá povinnost něco vydat. Jedinou výjimkou je odvolání daru pro nevděk. Ochrana nepominutelných dědiců není založena na možnosti úspěšně požadovat zamezení krácení svých práv, respektive povinných dílů na základě právního jednání zůstavitele za jeho života tím, že by se dary či jejich ekvivalentní hodnoty vracely do majetkové podstaty pozůstalosti.
Doporučení
V případě darování nemovitosti vždy doporučuji dárci zřídit si služebnost (věcné břemeno) doživotního užívání. Tento hojně využívaný institut umožňuje, aby i po darování nemovitosti a změně vlastníka mohl dárce danou nemovitost nadále užívat. A to i poté, pokud by obdarovaný nemovitost dále převedl na nového vlastníka. Podmínky, za jakých dárce bude na základě zřízené služebnosti nemovitost užívat je předmětem ujednání o zřízení služebnosti, které bývá často součástí právě darovací smlouvy na nemovitost.
V případě, že máte pochyby o řádném započtení darované nemovitosti na povinný díl a dědický podíl a cítíte se být zkráceni na svých právech, doporučuji zvážit možnost podat návrh v řízení o pozůstalosti a bránit se.
Dohoda o vypořádání majetku mezi sourozenci za života rodičů je další ze způsobů, jak vyřešit majetkové vztahy mimo dědické řízení. Nejčastěji je jedno dítě obdarováno a získá nemovitost, na katastru nemovitostí je zapsáno jako nový vlastník. Podmínkou rodičů je, že se finančně vypořádá s dalším sourozencem. Tato dohoda není výslovně upravena v občanském zákoníku, jedná se o tzv. smlouvu inominátní, a proto doporučuji její řádné sepsání, jasné dohodnutí všech podmínek, splatností a ujednání i s ohledem na budoucnost, či pro případ dědění ostatního majetku rodičů. Taková dohoda může být i součástí darovací smlouvy.
Odpověď na otázku zda vypořádat majetek ještě za života zůstavitele je velmi individuální včetně důvodů, které k tomu vedou. Od potřeby mít věci pod kontrolou a ovlivnit je, tlak či nutnost řešit bydlení dětí nebo vnoučat až po eventuální úspory na poplatcích v rámci dědického řízení. V případě darování nemovitostí je třeba zvážit, zdali darovanou nemovitost budu jako dárce i nadále užívat a dohodnout si za jakých podmínek. Neopomenout si zřídit služebnost užívání. Nechat si poradit odborníkem a vyvarovat se případných chyb, které by mohly být pro další život dárce fatální.
Pokud máte zájem odebírat příspěvky našeho blogu, přihlaste se k jejich odběru. Pokud máte tip na zajímavé téma, dejte nám vědět. Jsme tu pro Vás https://akbecvar.cz/kategorie/blog/
Je možné, že Vám upozornění na nový článek přistane v hromadné poště nebo v newsletters. Stačí si jej přesunout do doručené pošty, kde ho lépe uvidíte. Děkujeme za Vaši přízeň a spolupráci.
Jednatelství je institut, který s sebou nese řadu rizik jak pro společnost samotnou, tak i pro jednatele. Nejčastěji porušení péče řádného hospodáře s následkem vzniku škody. Doporučuji nepodceňovat smluvní ujednání a zajistit pro obě strany perfektní smlouvu o výkonu funkce jednatele.
Smlouva o výkonu funkce jednatele
Kapitálové obchodní společnosti navenek zastupuje statutární orgán, kterým je ve společnosti s ručením omezeným jednatel. Jednatel může funkci vykonávat ve společnosti na základě smlouvy o výkonu funkce. Současně může v dané společnosti pracovat na základě pracovní smlouvy. Setkal jsem se i s praxí, kdy společnost jmenuje jednatele, který nemá na výkon funkce sjednanou žádnou smlouvu a ve společnosti působí jako zaměstnanec.
Funkce jednatele
Představuje v prvé řadě zastupování dané společnosti navenek a též její obchodní vedení. Pokud pracovní smlouva jednatele zahrnuje tyto činnosti, pak můžeme hovořit o tzv. pravém souběhu, kdy činnosti statutárního orgánu je součástí jeho pracovní náplně vycházející z pracovní smlouvy. Typicky činnost obchodního ředitele. Judikatura takový postup nepřipouští. Přesto je možné smlouvu o výkonu funkce podřídit režimu zákoníku práce s výjimkou kogentních ustanovení zákona o obchodních korporacích upravujících činnost jednatele.
V praxi to znamená, že funkce jednatele je upravena smlouvou o výkonu funkce jednatele a jsou v ní zahrnuta veškerá kogentní ustanovení dle zákona o obchodních korporacích upravující smlouvu o výkonu funkce, ale současně je podřízena zákoníku práce například pro oblast pracovní doby, doby odpočinku, dovolené a další. Současně je však třeba upozornit na skutečnost, že se nebude jednat o pracovněprávní vztah, ale vždy obchodní a v případě škody není omezena odpovědnost jednatele pracovně právními předpisy.
Jednatel jako zaměstnanec
Je tzv. nepravý souběh v případě, že charakter pracovní náplně jednatele na základě pracovní smlouvy je zcela odlišný od obchodního vedení a zastupování společnosti navenek. V takovém případě se souběh pracovně právního vztahu a obchodně právního vztahu jednatele s danou společností připouští.
V praxi to znamená, že funkce jednatele je upravena smlouvou o výkonu funkce jednatele a současně má tatáž osoba pracovně právní vztah s danou obchodní společností na základě pracovní smlouvy s odlišným charakterem činnosti, než je obchodní vedení.
Smlouva o výkonu funkce jednatele
Je upravena v § 59 a násl. zákona o obchodních korporacích. Písemná forma se vyžaduje pro smlouvy uzavřené se členy orgánů kapitálových obchodních společností, tedy i pro společnost s ručením omezeným. Důsledek nedodržení písemné formy má za následek neplatnost. Současně se vyžaduje souhlas nejvyššího orgánu (valné hromady) společnosti a schválení smlouvy na výkon funkce jednatele. Předmětem smlouvy je úprava právních poměrů mezi obchodní společností a členem jejího voleného orgánu. Základní náležitosti jsou:
Identifikace stran smlouvy
Práva a povinnosti stran smlouvy
Odměna jednatele a věcná plnění
Pracovní doba a další ujednání
Datum a podpisy stran
Práva a povinnosti se řídí přiměřeně i ustanoveními občanského zákoníku o příkazu, která se uplatní v případě, kdy není možné danou část posoudit podle smlouvy o výkonu funkce dle zákona o obchodních korporacích. Současně bude smlouva často obsahovat instituty známé ze zákoníku práce, jak bylo popsáno výše.
Úplatný a bezplatný výkon funkce
Není-li smlouva o výkonu funkce uzavřena nebo neobsahuje-li uzavřená smlouva o výkonu funkce ujednání o odměňování, není-li dodržena písemná forma nebo nedošlo ke schválení valnou hromadou, má se za to, že výkon funkce je bezplatný.
Naopak v případě, že je ve smlouvě ujednání o odměně, je výkon funkce jednatele úplatný. V takovém případě je třeba, aby byly ve smlouvě vymezeny všechny složky odměn včetně věcných plnění, úhrad do penzijního připojištění a další plnění. Za odměnu pak zákon považuje i podíl na zisku. Je zcela na vůli stran smlouvy, jestli si ujednají fixní částku odměny nebo si určí způsob výpočtu. Platí zásada, že výše odměny musí být vždy jednoznačně zjistitelná.
Pár poznámek na závěr
Dnešní příspěvek na téma smlouvy o výkonu funkce jednatele je pouze stručný úvod do celé problematiky výkonu funkce voleného orgánu společnosti, respektive jednatele ve společnosti s ručením omezeným. Článek nastínil problematiku souběhu smlouvy o výkonu funkce jednatele a pracovní smlouvy v jedné společnosti, či úplatného a bezúplatného výkonu funkce s možnými daňovými dopady. Kvalitní smlouva by měla jasně stanovit práva a povinnosti jak společnosti vůči jednateli, tak i opačně jednatele vůči korporaci.
Časté chyby
není řádně svolána VH, průběh valné hromady není v souladu se zákonnými požadavky či chybí zápisy z VH a výslovné odsouhlasení smluv o výkonu funkce jednatele;
zastaralé smlouvy, neodsouhlasené změny včetně odměn, ujednání v rozporu se společenskou smlouvou;
jednatelé se mylně domnívají, že ukončením jednatelství se ze zákona automaticky obnovuje jejich pracovní poměr; na této skutečnosti se však strany musí výslovně dohodnout;
stažené vzory z internetu, které nezohledňují konkrétní společenskou smlouvu a aktuální právní úpravu;
příliš strohé smlouvy, které neřeší možné budoucí situace jako je ukončení jednatelství a bezpečné předání agendy, doručování, mlčenlivost či zákaz konkurence.
Pokud máte zájem odebírat příspěvky našeho blogu, přihlaste se k jejich odběru. Pokud máte tip na zajímavé téma, dejte nám vědět. Jsme tu pro Vás https://akbecvar.cz/kategorie/blog/
Je možné, že Vám upozornění na nový článek přistane v hromadné poště nebo v newsletters. Stačí si jej přesunout do doručené pošty, kde ho lépe uvidíte. Děkujeme za Vaši přízeň a spolupráci.
Vyřešení otázky výživného se zabýváme v naší advokátní kanceláři poměrně často. V letošním roce došlo k úpravě doporučené výše výživného, která slouží ke sjednocení soudní praxe. Tuto úpravu provedlo ministerstvo spravedlnosti. V dnešním příspěvku je krátce shrnuto, co výživné představuje, jeho význam, zákonná úprava výživného a stanovení výše výživného včetně nové tabulky s doporučenými hodnotami. Příspěvek se zaměřuje na nejčastější formu výživného mezi rodičem a dítětem, kterou řešíme nejčastěji. Pokud potřebujete v této oblasti poradit či zastoupit, můžete se obrátit na naši advokátní kancelář.
Autorkou příspěvku je Jana Vlčková, právní praktikant v advokátní kanceláři JUDr. Ondřej Bečvář.
Výživné. Co je výživné?
Výživné se dá jednoduše definovat jako určitý nárok na splnění vyživovací povinnosti. Taková vyživovací povinnost (jinými slovy alimenty) znamená materiální (tedy finanční) formu pomoci. Není divu, že vyživovací povinnost existuje právě mezi členy rodiny, kteří vůči sobě obvykle mají vztah založený na odpovědnosti a vzájemné podpoře.
Samotný pojem výživné je odvozené od slova výživa. Na tu ovšem nelze nahlížet pouze ve významu zajištění esenciální potravy, nýbrž ve významu širším, a to jako na zajištění potřeb jak hmotných, tak i nehmotných.
Podle toho, mezi kým právo na výživné vzniká, vymezuje zákon jednotlivé druhy:
Výživné mezi předky a potomky (rodiči a dětmi)
Výživné mezi předky a potomky (prarodiči a vnuky)
Výživné mezi manžely
Výživné mezi bývalými manžely
Výživné mezi registrovanými partnery
Výživné mezi bývalými registrovanými partnery
Nesezdaný pár – výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce
Tento výčet je zákonem daný taxativně. Nejde si tedy ujednat jakýkoli jiný druh výživného.
Význam výživného
Výživné slouží k zajištění potřeb osoby, která není schopna se o sebe postarat. V našem případě se jedná o dítě. To není schopno si samo nahrazovat potřebné náklady na život. Shrnu-li to, povinná osoba mající vyživovací povinnost je tedy každý rodič. Oprávněnou osobou, která má na výživné nárok je jejich dítě.
Zákonná úprava výživného
Do r. 2013 se právní úpravou vyživovací povinnosti zabýval zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, nicméně po jeho zrušení je nutné zákonnou úpravu hledat jinde, a to v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Konkrétně v části druhé, hlavě II, § 910 a násl. Nelze však opomenout § 196 a násl., ve kterých lze najít postup v případě, že někdo své vyživovací povinnosti zanedbá.
V případě, že rodič k dítěti neplní vyživovací povinnost, má toto nezaopatřené dítě nárok na náhradní výživné, které je poskytováno a hrazeno státem. Takovýto stav pak upravuje speciální zákon č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném.
Nově také Ministerstvo spravedlnosti představilo webové stránky, kde lze najít podrobné informace o výživném, rovněž jako užitečné nástroje k určení jeho výše (kalkulačka, nová tabulka doporučené výše výživného). Mimo to slouží jako přehledný průvodce soudním řízením o výživné. Můžete jej dohledat na adrese: Výživné – MSp (justice.cz).
Postup soudů při určování výživného
Výše výživného nemá v českém právním řádu žádnou minimální ani maximální hranici, pro její stanovení je tedy stěžejní buď dohoda partnerů, nebo soudní rozhodnutí.
Ideální je situace, ve které se podaří dosáhnout mimosoudní dohody o výživném mezi oprávněným (nezletilého zde zastupuje typicky orgán sociálně právní ochrany dětí) a povinným. Pokud se ale takové dohody nedosáhne, může kterákoli ze stran podat návrh na určení výživného.
V případě rozvodu soud manželství nerozvede dříve, než rozhodne o poměrech nezletilého dítěte v době po rozvodu manželů, jakož i určení výživného. I v případě rozvodu se lze dohodnout, dohodu o výživném nicméně musí schválit soud.
Soud dále o výživném rozhoduje zejména tehdy, když rodiče nezletilého dítěte nežijí spolu a na výši výživného se nedohodnou sami. Pak také v případě, že rodiče spolu sice žijí, ale jeden z nich tu svou vyživovací povinnost k dítěti neplní.
Stanovení výše výživného a jeho splatnost
Soud při posuzování a stanovení výše výživného zohledňuje dvě hlediska. Pro první z nich zpravidla platí, že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní jeho rodičů. Druhým hlediskem jsou následně odůvodněné potřeby dítěte (a jeho majetkové poměry), stejně tak jako schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů. Platí, že první hledisko má při určování výše výživného prioritní význam.
V případě, že to majetkové poměry rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor. Nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti má právo na výživné i pokud samo vlastní majetek, ale zisk z tohoto majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti k jeho výživě nepostačuje.
V případě, že osoba povinná z vyživovací povinnosti soudu řádně neprokáže konkrétní náležitosti potřebné pro zhodnocení jeho majetkových poměrů (např. příjmy), nebo soudu neumožní zjistit další skutečnosti důležité pro učinění rozhodnutí zákon stanoví, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek životního minima.
Výživné lze přiznat ode dne zahájení řízení. Lze jej ale požadovat i zpětně, a to nejdéle za dobu tří let do minulosti od téhož dne.
Výživné se platí v pravidelných intervalech a je splatné měsíc dopředu. Existují však i speciální případy, kdy je možné ujednat si jinou než měsíční splatnost. Takové ujednání nicméně nesmí být v rozporu s potřebami dítěte. Platí, že výživné není možné poskytnout celé najednou a jednorázově. Výživné vždy přechází do vlastnictví dítěte.
Nová tabulka určování výživného
Ministerstvo spravedlnosti vytvořilo webové stránky, které se výživnému věnují. V rámci nich je také možné najít přehlednou tabulku pro stanovení výživného. Je nutno podotknout, že tabulka nemá žádný právně závazný charakter, nýbrž pouze doporučující.
Doporučující tabulka pro stanovení výše výživného ale není žádnou novinkou. Ministerstvo spravedlnosti již jednu vydala v roce 2010. Hlavním smyslem jejího vzniku pak byla snaha o sjednocení soudní rozhodovací praxe.
Nová tabulka vznikla na základě provedené analýzy z r. 2021, která zjišťovala, v jaké výši je výživné určováno v rozhodovací soudní praxi a co má na jeho výši vliv. Výsledek analýzy byl porovnán s tabulkou z r. 2010, která byla na základě ní shledána jako neaktuální. Rozdíl je především ve snaze ještě více zohlednit individuální situaci rodičů (např. podílení se rodiče na výchově dítěte apod.).
66 % z příjmu nebo pevná spodní hranice (podle toho, která částka je vyšší)
55 % z příjmu nebo pevná spodní hranice (podle toho, která částka je vyšší)
50 % z příjmu nebo pevná spodní hranice (podle toho, která částka je vyšší)
V případě, že chceme tabulku správně použít, doporučuje ministerstvo následovat následujících 6 kroků:
Určení čistého příjmu povinného – je nutno zahrnout veškeré příjmy povinného (např. i příjmy z pronájmu), je třeba provést vyhodnocení období alespoň 12 předešlých měsíců a výdělky za jednotlivé měsíce sečíst a zprůměrovat
Přiřazení životní etapy dítěte – v tabulce jsou etapy děleny primárně dle stupňů v zdělávání, věk dítěte je nastíněn pouze orientačně
Zohlednění počtu vyživovacích povinností rodiče – zohledňují se vyživovací povinnosti vůči všech jeho dětem, započítává se i to dítě, kterému výživné vyčíslujeme -> dané sloupce se protnou, čímž dojde k určení procentuálního podílu z průměrného čistého měsíčního příjmu
Zohlednění míry péče a styku s dítětem – s vyšší mírou faktického zapojení se jím poskytovaná částka snižuje
Zjištění tzv. kontrolní částky – tu lze stanovit dvěma způsoby: procentem z příjmu/pevnou spodní částkou, tato částka slouží zejména v situacích, kdy je výše výživného s ohledem na konkrétní situaci příliš vysoká
Případná možnost korigovat výsledek pomocí kontrolní částky
Tento postup je přesněji a konkrétněji uveden právě v manuálu k použití tabulky, který je dostupný ke stažení na adrese:
Pokud máte zájem odebírat příspěvky našeho blogu, přihlaste se k jejich odběru. Pokud máte tip na zajímavé téma, dejte nám vědět. Jsme tu pro Vás https://akbecvar.cz/kategorie/blog/
Je možné, že Vám upozornění na nový článek přistane v hromadné poště nebo v newsletters. Stačí si jej přesunout do doručené pošty, kde ho lépe uvidíte. Děkujeme za přízeň a spolupráci.
Nezbytné cookies jsou nutné pro správnou funkčnost webové stránky a jejich použití nelze zakázat. Tyto cookies se žádným způsobem nepodílí na sbírání údajů o Vás.
Preferenční cookies slouží především ke zpříjemnění Vaší práce s webovou stránkou. Využíváme je k tomu, abychom Vám na stránce mohli zobrazovat relevantní informace (např. doporučené články).
Analytické cookies nám pomáhají měřit návstěvnost webové stránky a události na stránce provedené. Tato data následně vyhodnocujeme jako celek, tzn. nepoužíváme je k Vaší identifikaci.
Marketingové cookies používáme především proto, abychom Vám mohli zobrazovat reklamy relevantní Vašim zájmům, které Vás nebudou obtěžovat. Povolením těchto cookies nám umožníte zpříjemnit Vám práci s webem.
